Sonnebergbaude ve Waltersdorfu se nachází uprostřed Žitavských hor, jen pár kroků od turistických stezek v okolí Lausche. Tradiční dům je již po staletí místem pro cestovatele, turisty a ty, kteří hledají odpočinek. Dnes je Alexander Fichte druhou generací, která rodinný podnik vede. V tomto rozhovoru vysvětluje, proč ho jeho rodný kraj přitáhl zpět do Horní Lužice, proč regionální kuchyně opět nabývá na významu a jak se v jeho jídelníčku snoubí hornolužické, české a polské vlivy.
Pane Fichte, Sonnebergbaude má dlouhou historii. Jak jste se vy sám dostal do rodinného podniku?
Sonnebergbaude je rodinný podnik. Moje matka a její manžel vedli hotel před sjednocením a pak zvládli bouřlivou dobu po sjednocení se všemi jejími výzvami. Hodně toho přestavěli a zrenovovali, aby se dům mohl dále rozvíjet. Já sama jsem se do regionu vrátila na začátku roku 2010 a v roce 2013 jsme převzali Sonnebergbaude.
Uvědomoval jste si už na začátku, že budete jednou pokračovat v podnikání?
Ne nutně. Jako mladý člověk máte spoustu nápadů a plánů, které se neustále mění. Ale v určitém okamžiku zesílila touha žít opět tady v regionu a něco zde vybudovat. Velkou roli v tom hrál pocit domova a rodiny. Když se naše vlastní rodina rozrostla a měli jsme už tři děti, touha zapustit kořeny byla ještě silnější.
Co pro vás Sonnebergbaude znamená dnes?
Pro mě je to místo, kde se cítím dobře, a zároveň kus regionální historie. Sonnebergbaude stojí na tomto místě už asi 360 let. Už jen díky své architektuře se do Horní Lužice dokonale hodí a odráží typickou okolní krajinu. Pro místní obyvatele je okamžitě spojena s pocitem domova a pro hosty odjinud má tato architektura něco zvláštního a rozpoznatelného. K tomu se přidává přírodní prostředí, venkovská struktura a přímá blízkost přírodního parku - to je to, co dělá toto místo výjimečným.
Lausche máte prakticky na dosah ruky. Jak důležitá je pro vás příroda v okolí Sonnebergbaude?
Velmi důležitá. Jsme turistický hotel a mnoho hostů k nám přijíždí právě z tohoto důvodu. Turistické stezky začínají přímo přede dveřmi a mnoho hostů se nyní vydává do okolí i na kolech. Sám jsem také často venku, někdy doprovázím hosty nebo firemní skupiny na outdoorových aktivitách a pravidelně se pohybuji na Lausche. Toto prostředí k Sonnebergbaude prostě patří.
Jakou roli hraje ve vašem hotelu kuchyně?
Velkou. V dnešní době se mnoho hostů chce nejen dobře vyspat, ale také si pochutnat na regionálních specialitách. Proto se vědomě zaměřujeme na kuchyni, která odráží Horní Lužici. Zároveň se vnímáme jako příhraniční region. Pro mě kuchyně nekončí na hranicích. Proto na našem jídelním lístku najdete kromě typických hornolužických jídel také české a polské vlivy.
Jak se to projevuje konkrétně?
Na jídelním lístku máme klasická hornolužická jídla jako Stupperle, Teichelmauke nebo zvěřinový guláš od regionálních myslivců. Zároveň spolupracujeme s partnery z regionu i mimo něj. Například výborné české knedlíky nebo pirohy získáváme od výrobců, se kterými spolupracujeme už léta. Výsledkem je kuchyně, která má kořeny v regionu, a přesto ukazuje kulturní rozmanitost pohraničí.
Již léta sledujete vývoj v gastronomii. Změnilo se vnímání regionální kuchyně?
Určitě. Mám pocit, že dnes je po regionální kuchyni větší poptávka než před deseti lety. Byly doby, kdy vše muselo být co nejexotičtější nebo nejextravagantnější. Dnes se mnoho hostů opět ptá po jídlech, která mají něco společného s regionem. Proto jsme naše regionální jídla na jídelním lístku dokonce zdůraznili jako "místní jídla". Dokonce i klasická jídla, jako je domácí slanina se smaženými bramborami, jsou velmi oblíbená.
Jak byste popsal hornolužickou kuchyni někomu, kdo ji ještě nikdy neochutnal?
Je to spíše přízemní a poctivá kuchyně. Často v ní hraje roli zelí, kysané zelí nebo slané komponenty. Mnohá jídla jsou jednoduchá, ale velmi chutná. Je to kuchyně, která vás zasytí a je silně spjata s tradicí.
Máte nějaké oblíbené jídlo z Horní Lužice?
Jsem spíše milovníkem masa. Guláš s českým knedlíkem nebo se štamprlemi patří určitě k mým oblíbeným.
V dnešní době však hosté často očekávají vegetariánskou nebo veganskou variantu. Jak se s tím vypořádáváte?
Aktivně tomu vycházíme vstříc. Vegetariánská a veganská jídla v jídelním lístku jasně označujeme a nabízíme různé alternativy. Také vyzýváme naše hosty, aby se na případné intolerance nebo speciální požadavky obrátili přímo. To platí jak pro hosty restaurace, tak pro naše hotelové hosty u snídaně.
Když už jsme u snídaně: hraje nyní větší roli než dříve?
Ano, rozhodně. Zejména v posledních deseti až patnácti letech získala snídaně obrovský význam. Mnoho hostů dnes přikládá vyvážené a kvalitní snídani velký význam. Jako hotel s ní můžete opravdu zabodovat. Všímáme si také toho, že k nám nechodí jen hosté na jednu noc, ale že se lidé scházejí právě na snídani - například před výletem. Lidé pak společně posedí v útulné atmosféře, vypijí si kávu a uvolněně zahájí den.
Jak přicházíte s novými nápady pro jídelníček?
Návrhy přicházejí vlastně od celého týmu. Kuchyně se mnou samozřejmě intenzivně spolupracuje na konečné podobě jídelníčku, ale nápady často vznikají v rámci dialogu. To je pro nás důležité.
Gastronomie se na mnoha místech potýká s nedostatkem zaměstnanců. Pociťujete to také?
Ano, určitě. Zejména hledání kvalifikovaného personálu je stále obtížné. To je pro mnoho podniků velký problém. Zároveň si všímáme, že stále větší význam má pracovní prostředí. Peníze samozřejmě hrají roli, ale mnoho lidí dnes dbá také na to, zda se v kolektivu cítí dobře a zda do práce chodí rádi.
Když se zamyslíte nad budoucností - co byste si přál pro Horní Lužici?
Přál bych si, aby Horní Lužice byla ještě více uznávána jako turistický region - a to nejen v Německu. Krajina, kultura a také kuchyně mají neuvěřitelný potenciál. Bylo by skvělé, kdyby lidé v budoucnu Lužici neznali jen z předpovědi počasí, ale jako atraktivní turistickou destinaci.
A když máte volno - kde se nejraději stravujete?
Když jsme na dovolené, vždy vyzkoušíme regionální kuchyni dané oblasti. Když jsme ve Skandinávii, jíme skandinávská jídla, na jihu se spíše věnujeme italské nebo chorvatské kuchyni. Pro mě tento zájem o regionální kuchyni nekončí doma. To je to, co dělá jídlo vzrušujícím.