Horní Lužice nabízí bohatou kulturu - vycházející z její vzrušující historie
Asociace horních lužických šesti měst
Historická města Horní Lužice: Bautzen, Görlitz, Kamenz, Löbau, Lubań (Polsko) a Zittau vás zvou k objevování historické Chodník
.
Oberlausitzer Sechstädtebund byl založen v roce 1346 jako důležitý podpůrný pakt v Löbau. Význam obchodu a řemesel vzrostl. Aliance trvala téměř 500 let, než ztratila svůj význam. Města Asociace šesti měst jsou velmi zvláštními atrakcemi pro cestovatele ze širokého okolí. Nádherné měšťanské domy, hrdé kostely a opevněná opevnění svědčí o době, kdy byla města sjednocena ve středověké alianci. Poskytují také pozadí pro různé kulturní akce. Během svižných prohlídek města jsou vyprávěny anekdoty z historie měst. Posvátné poklady evropské hodnosti jsou působivě prezentovány v impozantních církvích a zvou vás k jejich objevování. Čtyři z devíti německých stanic na Via Sacra se nacházejí ve městech sdružení šesti měst. Kulinářské nabídky v hostincích s tradiční a moderní kuchyní jsou chutným doplňkem této cesty v čase.
Objevte srbskou kulturu v Horní Lužici!
Četné láskyplně udržované tradice, živé zvyky, úžasné světy legend a jedinečné spojení s jejich kulturou - to je to, co definuje Srbové.
Poloha a značení ulic v Horní Lužici okamžitě ukazuje každého hosta - tento region se vyznačuje koexistencí dvou kultur. Nejmenší slovanská etnická skupina žije v Lužici asi 1400 let a udržuje svoji kulturu dodnes. Patří sem také srbský jazyk, který mnozí v každodenním životě stále používají. Krásně zdobená velikonoční vajíčka, Zampern, Vogelhochzeit, Maibaumwerfen - dodnes se dochovalo mnoho jedinečných srbovkých tradic. Objevte tradiční, legendární a jedinečný svět srbove kultury!
Zámecký park Großharthau
Památkově chráněný zámecký park s gondolovým jezírkem se nachází v historickém centru Großharthau. Jeho historie je úzce spjata se saským dvorem 18. století. Paní hraběnka von Fleming, která park nechala vybudovat, jej nechala bohatě vyzdobit sochařskými ornamenty, fontánami a oranžériemi.
V 19. století byl park upraven a později přestavěn v neobarokním stylu. Za zmínku stojí barokní uspořádání zahrady ve třech terasách, které charakterizuje rozlehlý trávník s permoserskými figurami a 8 m vysokou fontánou a barokní lipové aleje.
V dřívějších letech se na ostrově uprostřed parku nacházel (opevněný) zámek. Ten byl však počátkem roku 1946 silně poničen požárem a v následujících letech zbořen až do základů. Každoročně v červnu se v parku koná veletrh LebensArt, který se těší velké oblibě návštěvníků. V létě je o víkendech pro návštěvníky otevřen zámecký rybník.
Park je volně přístupný.
Hrad Klippenstein (Radeberg)
Zámek Klippenstein je bývalý knížecí hrad v Radebergu.
Více než 800 let starý hrad "Castrum Radeberch" dnes vítá své hosty jako moderní zámek a městské muzeum. Prohlédnout si můžete středověký hrad a jeho proměnu v renesanční palác za kurfiřta Mořice. Interaktivní expozice s fascinujícími artefakty z několika staletí ukazují rozkvět a ohrožení městského života v Radebergu od založení města až po rušné průmyslové město. Na závěr návštěvy doporučujeme prohlídku středověkého hradního komplexu od soví věže přes jezdecké schodiště až po černou kuchyni.
Zámek Klippenstein je se svými speciálními výstavami, autorskými čteními, koncerty a rozmanitými vzdělávacími programy jedním z kulturních center Radebergu a regionu.
Adresa:
Schlossstraße 6
01454 Radeberg
Telefon 03528 44 26 00
E-mail: kontakt@schloss-klippenstein.de
Domovská stránka: www.schloss-klippenstein.de
Barokní zámek Rammenau se zámeckým parkem
Barokní zámek Rammenau je jedním z nejkrásnějších dochovaných barokních venkovských zámků v Sasku. Ernst Ferdinand von Knoch získal panství v roce 1717 a nechal Johanna Christopha Knöffela kompletně přestavět dvoupatrový barokní palác z roku 1721.
Ten také založil barokní zahradu, která byla později přeměněna na anglický krajinářský park. Interiér zámku byl později přestavěn v neoklasicistním stylu. V roce 1967 bylo v zámku otevřeno muzeum s expozicí o filozofovi Johannu Gottliebu Fichtemu. V roce 1993 se barokní zámek stal majetkem Svobodného státu Sasko.
Po předchozí domluvě jsou možné různé prohlídky s průvodcem (i mimo otevírací dobu).
Zámecký park Pulsnitz
Zámecký park v Pulsnitz vybízí k procházkám nebo k odpočinku a posezení. Přestože stromy a keře nejsou nijak zvlášť exotické, jsou pozoruhodné svým nadprůměrným stářím. Nejstarší duby pocházejí ze 16. století. Přesné datum vzniku parku nelze doložit. Lze však předpokládat, že zde byla renesanční zahrada a že byla přebudována ve stejném období, kdy byl v roce 1718 postaven barokní palác. Kolem roku 1830 vznikly pergoly z habrů, z nichž se některé dochovaly. V 19. století převládala anglická zahradní architektura. Do zahrady byl začleněn zámecký rybník a jeho břehy a vznikl poloostrov a protější říční cesta. Louky a skupiny stromů v zadní části parku ukazují na vliv knížete von Pückler-Muskau, který vytvořil slavné parky v Lužici. Stálezelené rododendrony byly vysázeny kolem roku 1930, protože zámek Pulsnitz sloužil jako zimní sídlo tehdejších panovníků. Z pískovcových soch, které byly součástí návrhu parku, se dochovala pouze barokní váza na podstavci ve středové ose velké louky v přední části parku. Park oživují sochy od sochařů Hartmuta Bonka, Helmuta Heinzeho, Gerda Jaegera, Wolfganga Kuhleho, Franka Maasdorfa a Klause Michaela Stephana. Všechny spojuje studium sochařství a v některých případech i pozdější profesura na drážďanské Akademii výtvarných umění.
Park je přístupný veřejnosti.
Mamutí zahrada Prietitz
160 metrů dlouhá alej levandule, trvalky v nejkrásnějších barvách, vůně jasmínu, růží a šalvěje. Cypřiše nutkavé, sekvoje a cedry. K tomu čtyři metry vysoké palmy v pouštní zahradě. Za tímto zážitkem nemusíte cestovat daleko. To vše najdete také v sekvojové zahradě v Prietitzu.
"Spojení rostlin a kultury" je zde mottem. Hosté se mohou procházet po areálu s přibližně 250 000 trvalkami, četnými lavičkami a hřišti, malými zimními a tematickými zahradami a nechat se inspirovat. V sousedním zahradním centru si můžete ihned zakoupit mnoho parkových rostlin pro své vlastní zahradní království. V budoucnu však bude vše o jednu velikost větší. Naproti zahradnímu centru vzniká sedmihektarový krajinářský a odpočinkový park, který bude působit na smysly návštěvníků - nová zážitková a výstavní zahrada s návštěvnickým a informačním centrem, kavárnou, přírodními scénami pro umělce, růžovými a voňavými zahradami, rostlinami šetrnými k hmyzu, vysazenými naučnými a dobrodružnými stezkami, atraktivními hracími plochami pro děti a spoustou míst k odpočinku.
Významnou roli v Mammutgarten hrají také kulturní akce. Kulturorangerie (s kapacitou až 800 míst) láká návštěvníky například na autorská čtení, koncerty a workshopy. Kalendář akcí: www.mammutgarten.de/events
Mammutgarten
An der Parkmauer 5
01920 Elstra/Prietitz-Sachsen
www.mammutgarten.de
Seifersdorfské údolí
Údolí Seifersdorf se nachází podél řeky Große Röder mezi městy Liegau-Augustusbad a Grünberg. Nejznámější je díky stejnojmenné krajinné zahradě, kterou na konci 18. století navrhla Christina von Brühl.
Patří tak k nejstarším krajinářským zahradám v Německu a dodnes je považována za jednu z nejkrásnějších svého druhu. Návrh Seifersdorfského údolí pokračuje v parku zámku Seifersdorf.
Ten dlouho sloužil jako sídlo rodiny hraběte von Brühla a do dnešní podoby byl přestavěn v letech 1818-1826 v novogotickém stylu podle plánů architekta Karla Friedricha Schinkela.
Údolí Seifersdorf je volně přístupné.
Zámek Seifersdorf
Zámek s bývalým panským sídlem a údolím Seifersdorf má za sebou působivou historii. Zámek Seifersdorf byl postaven v roce 1560 jako renesanční zámek rodem Haugwitzů. Od roku 1585 patřilo panství rodu von Grünrodt, který zde také v roce 1605 postavil kostel. V roce 1747 převzal Seifersdorf Heinrich hrabě von Brühl, jehož potomci zde žili až do roku 1945.
Rodina von Brühl vytvořila klenot. Zámek a panství Seifersdorf sloužily od roku 1775 jako sídlo potomků Heinricha hraběte von Brühla. V letech 1818 až 1822 byl zámek přestavěn do dnešní podoby v novogotickém stylu podle plánů architekta Karla Friedricha Schinkela. V roce 1817 navštívil Seifersdorf Carl Maria von Weber a jednal s Carlem von Brühlem, ředitelem královského divadla v Berlíně a pánem zámku v Seifersdorfu, o dokončení opery "Der Freischütz". Premiéra opery se uskutečnila v roce 1821 pod vedením Carla von Brühla.
Poslední hrabě ze Seifersdorfu Karl von Brühl-Renard byl spoluzakladatelem Tobiasmühle a pozdějšího epileptického centra v Kleinwachau.
Zámek Seifersdorf navštěvuje mnoho hostů se zájmem o historii a přírodu. Jednou měsíčně se zde koná "Otevřený zámek" a během roku se zde pořádá mnoho akcí.
